Kdo
by neznal olomoucké kašny? Barokní kašny vytesané z kamene. Je jich v
Olomouci celkem šest. Šest? Sedm?! Ano, bylo jich sedm, ale zachovalo se jich
pouze šest. Takže jich máme šest? Omyl, který budu muset napravit.
Vlastně
jich dlouho bylo šest, ale od konce září 2002 jich má kdysi bývalé sídelní
město Olomouc sedm. Na Horním náměstí přibyla nova kašna. Začnu však
raději po pořádku a nevynechám ani kašnu ve zdi radniční budovy. Ta nám
pak dává celkový počet osmi kašen.
Každý,
kdo přijede do města Olomouce, se u některé z kašen alespoň zastaví. Spočine
na kašně pohledem. Oko návštěvníka se polaská nejen s kamenem, ale i s
proudící vodou. Příjemný zrakový vjem doplňuje proudící voda vjemem
zvukovým. Zastavíme-li se u kašny v létě, cítíme v blízkosti této vodní
nádrže jakési osvěžení, mnohý návštěvník se osvěží zanořením
rukou do chladné vody.
I
když v Olomouci bylo dostatek studní, důležitým zdrojem vody zde byly kašny.
Kašny se zde zachovaly díky tomu, že vodovod byl v Olomouci zřízen až
koncem 19. století. Kašny tak dlouho plnily významnou funkci zásobování
vodou a tak s určitostí byly udržovány v čistotě. Samozřejmě by tomu tak
mělo být i dnes, přestože tuto významnou funkci ztratily.
K
tomu ovšem nestačí starost města, ale aktivně by se na čistotě kašen měl
podílet i každý občan, turista či poutník. Když už ne více, tak alespoň
tím, že do kašny nebude házet odpadky a takto ji znečišťovat. Vždyť
chci, aby radost, kterou mám při pohledu na kašnu s křišťálově čistou
vodou, měl i ten, kdo sem přijde po mně. Je to především umělecká památka
- vždyť v galerii take neháži na obrazy odpadky!
Obrázky
olomouckých kašen jsou každému známé a lze je dnes nalézt na mnoha místech
- v knihách, na fotografiích, pohlednicích i na Internetu. Hovořím tedy o
pohledu celkovém bez důrazu na umělecké detaily. Tyto detaily se týkají především
částí kašen, ze kterých tryská voda.
Tyto
části umělci vytesali do kamene v podobě rozmanitých hlav od zvířecích až
po mytologické stvůry. Protože tyto detaily nejsou už tak dobře známé, rád
bych si jich zde povšimnul. Všimnu si kašny jako takové a detailu, který
chrlí vodu.
Původní sedmá kašna, která již dávno
neexistuje, byla kašna dítěte s delfínem, která stávala před branou ve
starých městských hradbách ve Slovenské ulici. Dochovala se pouze její nádrž
bez sousoší. Aby tento motiv nezapadl, byla v roce 1898 zřízena s tímto
motivem kašna na západním průčelí radnice (na oslavu zásobování vodou
vodovodem). Koncem
války byla v roce 1945 poškozena a proto ji později nahradila socha Hygie,
jejímž autorem byl v roce 1948 olomoucký sochař Karel Lenhart. Když se na
ni podíváme blíže, uvidíme ženskou sochu zdraví - Hygie, která drží v
pravé ruce misku, z níž trčí hlava hada. Z jeho huby tryská čerstvá
voda. Zastavíte-li se opodál, uvidíte, jak čas od času sem přiletí holub,
sedne si na misku a napije se tekoucí vody.
Když už jsme u budovy radnice, neváhejte a
zvedněte hlavu vzhůru, k čemuž jsem zde již nabádal kdysi dříve. Odměnou
vám budou nádherné chrliče vody v rozích budovy u její střechy. Ano, vidíte
dobře, jsou to draci s otevřenou hubou. Podíváte-li se blíže, uvidíte, že
huby mají zadrátované a všechna místa na jejich těle, kam by se mohli
posadit holubi jsou posázena "bodlinami", které jim v tom brání.
Nedá se nic dělat. I když jsou holubi
jakousi "ozdobou" na náměstích u nás i ve světě, jsou ve
skutečnosti "škodnou". Ničí svým trusem umělecké památky
a rozšiřují nebezpečné choroby. Pozor, ne každý si to uvědomuje!
Soubor
šesti dochovaných barokních olomouckých kašen je svým způsobem ojedinělý
a nemá v jiných evropských městech obdoby. Vznikly v průběhu pouhých
padesáti let (1683 - 1735). Všechny jsou zdobeny motivy z antiky. Město na věc
každodenní potřeby svých obyvatel vydalo nemalý peníz!
Caesarova
kašna je postavena ve východní části Horního náměstí.. Původně zde
byla v 16. století postavena kašna Spravedlnosti. Tato kašna je bohatá na
symboly. Na skále jsou zde nataženi vousatí vodní muži, kteří si podávají
ruce, což symbolizuje soutok řek Moravy a Dunaje. Jeden drží v ruce štít
se znakem Moravy (orlicí), druhý pak štít se znakem Dolních Rakous (pět
letících orlů). Věrnost měšťanů města panovníkovi symbolizuje sedící
pes. Nad tím vším se vzpíná kůň s jezdcem.
Koncem
minulého století byla tomuto jezdci odstraněna z hlavy šesticípá hvězda.
Římský vojevůdce Gaius Julius Caesar, který byl podle dobových představ
zakladatelem města Olomouce, byl takto degradován na obyčejného římského
vojína. Připadá mi to, jako bych byl mocný, přišel do galerie a nechal na
umělcově soše něco odstranil. Aha!
V
galerii je to pod střechou a tak by to asi tak lehko neprošlo. V případě
Caesara však všichni mlčí! Pouze pětadvacetiletý olomoucký sochařský
tovaryš Jan Jiří Schauberger tak vytvořil v roce 1724 nejnáročnější
olomouckou kašnu. Nádrž zhotovil kameník Václav Render. Krása - a kůn z výše
své tlamy i pod ním sedící pes si spokojeně do té nádhery chrlí vodu.
Herkulova
kašna se nachází na Horním náměstí nedaleko severozápadní strany
radnice. Původně to měla být kašna Martova (Mars byl bůh války). Uprostřed
ní se vypíná antický hrdina Herkules, který je s kyjem v pravé ruce (původně
v ní měl meč) zahalen do lví kůže.
V levé ruce drží a částečně i svým tělem chrání šachovanou městskou
orlici před sedmihlavou saní pod jeho nohama. Z archivních materiálů sice
vyplývá, že na kašně měl být původně zobrazen římský bůh války
Mars chránící město (symbol orlice), ale nakonec se zde objevil řecký bůh
Herkules.
Kašna se původně nacházela na
místě sloupu sv. Trojice, odkud ji na dnešní místo přemístil v r. 1716
kamenický mistr Václav Render, aby uvolnila prostor pro stavbu trojičního
sloupu.
Autorem vodní nádrže kašny je
kameník Václav Schüller (zhotovena r. 1721), u nějž se vyučil i Václav
Render. Sochu Herkula zhotovil v letech 1687-1688 moravský sochař Michael Mandík.
Jupiterova
kašna zdobí spodní část Dolního náměstí poblíž kapucínského kláštera.
Uprostřed kašny je umístěn vysoký kamenný podstavec tvaru hranolu, který
je bohatě zdobený ornamenty a reliéfy s čtyřmi hlavami vodních mužů v
rozích podstavce, kteří drží v ústech velké trsy květin.
Tyto čtyři chrliče vody směřují na čtyři světové strany. Původně na
tomto podstavci stála velká socha sv. Floriána, kterou vytvořil roku 1707
asi Václav Render s malířem Františkem Arigonem. Dnes ji můžeme nalézt v
městském dvoře ve Skrbeni, kam byla odvezena v roce 1735.
Místo
ní byl na tento podstavec v témže roce postaven nejvyšší římský bůh, bůh
hromů a blesků Jupiter (v řecku to byl Zeus) s orlem u nohou. Jupiter třímá
ve zvednuté pravé ruce svazek blesků. S vykročenou pravou nohou a levou
rukou opřenou v pase, přidržuje přes celé tělo přehozený, bohatě řasený
plášť.
U
jeho nohou stojí orel s rozepjatými křídly (je to Diův znak), posel vládce
nebes, ochranitele domů, státu a veškerého pořádku. Autorem vlastní kašny
byl Václav Render spolu se zednickým mistrem Janem Jakubem Kniebandlem.
Sousoší
Jupitera s orlem zhotovil v letech 1734 - 1735 pravděpodobně sochař Filip
Sattler.
Merkurova
kašna stojí na druhém konci ulice ústící z Horního náměstí.
Nebrání dopravě a současně je viditelná ze všech stran. Kdysi na tomto místě
stála stará renezanční kašna od neznámého autora.
Uprostřed
kašny je na kruhovém skalisku se třemi hadovitými delfíny s otevřenými
tlamami umístěna postava Merkura (Merkur = Mercurius, od lat. merx = zboží),
římského boha obchodu. Stojí na skále s prohnutým tělem a zvednutou
hlavou, která se díva vzhůru na caduceus (kérykeion, hůl Hermova, symbol
obchodu), který drží ve vztyčené pravici (okřídlená hůl se dvěma
hady). Na hlavě má helmici, na nohou symbolická křidélka a kolem těla
rozevlátý pláštík. Na skále u nohou mu sedí andílek.
Merkur
je vlastně řecký Hermés, který je průvodce duší zemřelých. Proto jsou
na této kašně take tři chrliče vody ve tvaru hadovitých delfínů, kteří
symbolizují tři řeky v podsvětí - Léthe, Styx a Acherón.
Kamenosochařské práce zde provedl Václav Render spolu se zednickým mistrem
Janem Jakubem Kniebandlem. Vlastní socha z roku 1730 je dílem sochaře a malíře
Filipa Sattlera, původem z Tyrol.
Umělečtí historikové ji považují za nejlepší z celého souboru dochovaných
kašen, i když vlastní sochařské kvality nepřesahují běžný průměr
kamenosochařských prací v olomoucké oblasti v uvedeném období.
Nakonec pokud se projdeme kolem všech olomouckých kašen, tu nejlepší si
nalezne každý z nás podle svého vkusu.
Neptunovu
kašnu najdeme v Olomouci na horní části Dolního náměstí poblíž Panské
ulice. Uprostřed kašny je na čtyřech pilířích na nízkém podstavci sousoší.
Tvoří ho poprsí čtyř vzpínajicích se mořských koní, mezi nimiž na
skalisku stojí socha rozkročeného a dopředu nakloněného Neptuna.
Kůň je obrazem pádící mořské
vlny.
Neptun, starořímský bůh
vodstva, vládce moří, drží v rukou proti vodě obrácený trojzubec, kterým
krotí mořské živly. Převzal funkce řeckého boha Poseidóna. Nádrž
zhotovil kamenický mistr a měšťan Václav Schüller.
Autorem sousoší je znojemský
sochař Michael Mandík původem z Gdaňska, který na ní začal pracovat již
v roce 1683, kdy ji také pravděpodobně dokončil. Je to nejstarší dochovaná
olomoucká kašna.
Na
náměstí Republiky naproti budovy Muzea je jeden z nejlepších sochařských
výtvorů v Olomouci, kašna Tritonů . Kašna vznikla v roce 1709 a je snad
nejpůsobivější ze všech olomouckých kašen.
V
její nádrži je sousoší, které má dvě patra, která jsou nazájem oddělena
prolamovanou mušlí, kterou nesou spolu se dvěma delfíny dva Tritoni (vodní
muži, byli to drobní bůžkové vod). V mušli je umístěna postava chlapce,
který stojí na skále obrostlé vodními rostlinami a drží si na řetězech
dva vodní psy (tak se tyto sochy nazývají v popisu, ale mně připadají spíše
jako okřídlení draci - nakonec posuďte sami).
Původně
tato kašna stála na malém prostranství na rozcestí Denisovy, Ztracené,
Ostružnické a Pekařské ulice, kde byl později vystavěn nový nárožní dům.
Ze všech těchto ulic byla dobře viditelná.
V roce 1880 byla přemístěna na dnešní místo.
Kašnu
navrhl a její nádrž zhotovil olomoucký sochař Václav Render. Vlastní
sousoší pochází také z Renderovy dílny, autor však není znám.
Zmínil
jsem se již dříve, že v Olomouci byla kdysi kašna sedmá, na které bylo dítě
s delfínem.
Byla - kdysi.
Tato
kašna nenávratně zmizela, aby se podobný motiv objevil na olomoucké kašně
znovu. Jde o novou kašnu Arionovu, která byla slavnostně "otevřena"
27. září 2002.
Ano,
kašna zcela "čerstvá".
Vybudování
sedmé kašny bylo plánováno již v 18. století, Olomouc se jí však dočkal
(ve spisovné češtine je Olomouc rodu ženského, ale u olomoučáků byl vždy
Olomouc rodu mužského) až počátkem 21. století.
Tak
jako originální barokní kašny je i tato vytvořena z maletínskeho pískovce.
Kašna pochází z italské dílny sochaře Ivana Theimera a městskou pokladnu
přišla na téměř 20 miliónů korun.
Sochař,
olomoucký rodák, si vybral jako motiv Ariona, bájného pěvce, který
se před lupiči vrhl z lodi do moře a delfín mu zachránil život.
Tato
kašna se objevila se v Olomouci ještě před prázdninami ve zkušebním
provozu. Po přípravných a stavebních pracích byl 28. června napuštěn bazén
kašny vodou a byly osazeny dosud zhotovené sochy.
Byla
v ní jen voda a kamenný podstavec, na kterém stojí želva, která nese na svém
krunýři skálu údajně s motivy olomoucké historie. Vypadá to spíše jako
jakási stěna. Objevíte na ní mořské ryby a lidičky. Ze stěny trčí řada
rybích tlam a z těch tryská voda.
Další
obrovská želva stojí opodál kašny. Ta je zábavou především pro male děti.
Když se podíváte blíže, uvidíte na jejím krunýři take spoustu života.
Prý ji Ivan Theimer daroval olomouckým dětem.
Když
jsem šel 20.září kolem, měl jsem štěstí. Zrovna v kašně zkoušeli další
prvky. Tím hlavním byla pochopitelně socha Ariona, který objímá
delfína ve skoku. V obou rukou drží velké ryby. Na hlavě má klobouk, ze
kterého skáčí drobní delfíni a take po jeho těle najdete řadu drobných
ryb.
V
tuto chvíli ještě visel na popruzích z jeřábu, ale byl již "na svém"
místě.
Opodál
v kašně skotačili chlapec a dívka. Na menší želvě stojí hošík na
podstavci, nohama na dvou malých želvách. V rukou má velkou rybu. Dívenka
stojí na podstavci, který je take na hřbetě želvy. V rukou drží velkou
lasturu.
Fotografie, kterou jsem zhotovil, je unikátní tím, že chlapec a dívka
nestojí na "svých" místech. Navíc do odpoledne, kdy už pršelo,
z kašny opět zmizeli.
Když
jsem přišel další den, abych vyfotografoval Ariona s delfínem, neměl jsem
štěstí. Byl již definitivně upevněn, ale byli i s delfínem celí zakryti
dekou. Také pohled, který stál za zvěčnění.
Po
otevření kašny jsem v Olomouci nebyl a tak mi konečnou podobu kašny pro vás
zvěčnil pan Ladislav Stratil.
Takže
až přijedete do Olomouce, nezapomeňte na tuto novou vodní atrakci.
Autor:
Lumír Hanuš
|